neděle 11. října 2015

Jedlý les, jedlá zahrada, ekozahrada, zahrádka bez chemie, permakultura

Nejsem ve straně zelených, rozumím, že se všichni nemůžeme vrátit na stromy, nechci se vzdát automobilu ani většiny jiných vymožeností současnosti,
přesto jsem se nějakou záhadou dostal k pojmu ekozahrada, což byl počáteční impuls k tomu, že bych chtěl žít trochu jinak.

Jedlý les, jedlá zahrada, ekozahrada je jednoduše o tom vytvořit si malý či větší kousek zahrady s respektováním přírodních vztahů tak, aby vytvořená zahrada v budoucích letech a desetiletích nevyžadovala použití chemie, pesticidů, insekticidů, Roundupu, pravidelného sečení a hnojení trávníku, kypření, odplevelování a vůbec abychom nebyli sluhy takové zahrady, ale naopak zahrada své plody (byť možná v menší míře (ale větší šíři) než hnojivy a chemií naboostovaném monokulturním jablečné sady) nabízela bez nutnosti přihnojování, odplevelování apod.

Nejvíce inspirace čerpám v knize Kompletní návod k vytvoření ekozahrady, která člověka dostatečně naláká a inspiruje, viz třeba http://www.ekozahrady.com/ekozahrada.htm

Né všechno lze brát úplně doslova a velké opatrnosti je zatím zapotřebí při jednání s klasickými zahrádkáři a zemědělci,
kteří si život bez věčné a nikdy nekončící intenzivní práce na zahradě či poli nedokáží představit.

Když se začtete do knihy Ekozahrady, bude Vám to zpočátku znít jako idealistická pohádka. Je jen na Vás, zda chcete žít jako v pohádce, nebo jako ostatní různě deprimovaní a různě závislí lidé, kteří konzumují pouze potraviny a polotovary z nadnárodních řetězců, které jim prodávají ty největší odpady za co nejvíce peněz a po práci místo do své zahrádky sedí na gauči a civí na reklamy prokládané stereotypními seriály.  (Těmto doporučuji alespoň nakupovat v lidlu - ideálně kdekoliv v Německu nebo od zprostředkovatelů, kteří to sem vozí, číst etikety, zajít občas na farmářský trh, najít si svého řezníka či zelináře). Kdo z Vás bydlí na vesnici, má pravděpodobně ke zdravé výživě a přírodě mnohem blíž, než lidé z města, kteří si své kořeny neuvědomují. Teprve v době války si někteří uvědomí, že ve městě pojdou hlady a na vesnici to snad spíše přežijí. Ale nic takového nepřivolávám. Dle jedné z teorií uvedených v knize ekozahrady je možná potravinová soběstačnost měst, pokud by se využily všechny dostupné plochy - parky, zeleň, střechy, balkony apod. K tomu jsme ale asi vzdáleni trochu více. Člověk by měl začít u sebe, naučit se, co s přírodou funguje a co ne a pak to zkusit aplikovat i ve městě.